osada Knížecí
www.knizeci.cz www.fuerstenwalde.cz © 2013-2026 knizeci@email.cz
Obec Knížecí spadala a dosud spadá (text pochází z roku 1937) do školního obvodu Staré Hraběcí. Úplně prvním učitelem v Knížecím byl pravděpodobně místní obyvatel jménem Schür. Vyučoval děti ve svém vlastním domě čp. 22 – budově, která je dodnes známá jako „stará škola“ – až do konce 18. století.
Poté převzal výuku učitel z Kunratic. Podle podmínek smlouvy měl docházet třikrát týdně odpoledne a vždy na jednu hodinu vést vyučování, přičemž od každého žáka dostával týdenní školné ve výši 6 feniků.
Zpočátku obě strany své vzájemné závazky plnily; učitel vedl své tři hodiny a dostával odměnu. Knížecí nikdy nemělo vlastní školní budovu, takže obec si musela pronajímat místnost. Počet žáků byl nízký; do školy jich zřídkakdy docházelo více než třicet.
Pokud jde o náboženskou výuku, jelikož Knížecí náleželo k farnosti Brtníky, měl ji zajišťovat duchovní z tohoto místa.
Vztahy mezi učitelem z Kunratic a obyvateli Knížecího však dlouho dobré nezůstaly a mezi oběma stranami často docházelo ke třenicím. Příčinou těchto sporů byl sám učitel. Byl totiž vedle učitelství povinen vykonávat povinnosti tzv. *Ramschnera* či *Plampatsche* v Kunraticích a Císařském – tedy zajišťovat rozesílání pozvánek na křty a svatby, obsluhovat a bavit hosty a vykonávat různé podřadné práce. Tato činnost – z dnešního pohledu učitele nedůstojná – mu vynášela více než samotná výuka. V důsledku toho musela být škola během křtů a svateb v pozadí, a tak byla výuka pro mládež z Knížecího poměrně často zrušena. To vyvolávalo nelibost rodičů, a proto Augustin Heine ne vždy dostával školné včas, jak by si přál, protože rodiče zastávali názor: „Jaká práce, taková odměna.“ Na tomto základě učitel zaujal sporný postoj a je snadné pochopit, proč to neukončilo neshody. Obyvatelé neposílali své děti do Kunratic, učitel nepřijížděl do Knížecího a výsledkem bylo, že mládež z Knížecího po celých osmnáct měsíců vůbec neabsolvovala školní výuku.
Stížnosti, námitky a úřední řízení následovaly rychle po sobě, dokud nebyla školní výuka pro naši obec nakonec přenesena do Starého Hraběcí dne 21. prosince 1835 na základě výnosu gubernátora č. Z 51.149), čímž byla tato neblahá situace ukončena.
Zvláštní pozornost si zaslouží záznam ze dne 28. srpna 1817, vyhotovený na správním úřadě ve Šluknově, neboť poskytuje jasný vhled do tehdejších školních poměrů, konkrétně ve Knížecím; je zde proto uveden v takovém rozsahu, v jakém jej nezničili moli. Na počátku 19. století chtěl učitel vybírat školné ve výši 8 feniků za dítě; obyvatelé však projevili ochotu platit i celý groš (12 feniků) za dítě, pokud by vyučoval šest dní v týdnu. Tento návrh jej však neoslovil, a tak z plánu sešlo. Proces začlenění obce do školního obvodu Staré Hraběcí tak pokračoval. Souhlas s tímto zařazením byl udělen výnosem zemského úřadu ze dne 21. prosince 1835 (č.j. 51-149); tento výnos postoupila Litoměřická biskupská konzistoř školnímu dozorci H. P. Franzi Kunertovi ve Šluknově a následně – dne 4. února 1836 – farnímu úřadu v Šenově se žádostí, aby o uvedeném výnosu informoval obec Knížecí, duchovenstvo v Šenově a Brtníkách a učitele v Kunraticích a Šenově. V roce 1871 rozhodla c.k. okresní školní rada na základě žádosti obcí Staré Hraběcí, Janovka a Knížecí o zřízení samostatné obecné školy ve Starém Hraběcí, zařazené do třetí platové a třetí školní kategorie. Když byl dne 15. května 1871 ve školní učebně v Hraběcím sepsán úřední zápis, zastupovali obec Knížecí:
Anton Zimmer, představený obce,
Johann Lissner, obecní radní,
Bernard Görnert, obecní radní,
Wenzel Mashke, člen místní školní rady.
Žádost o zřízení samostatné jednotřídní obecné školy pro Staré Hraběcí byla schválena zemskou školní radou na základě výnosu ze dne 31. července 1871 (č. jedn. 6047LSK); následně dne 22. srpna 1871 vyhlásila c.k. okresní školní rada výběrové řízení na obsazení míst učitelů pro dvě jednotřídní obecné školy ve Starém Hraběcí a Dolním Šenově, přičemž tato místa byla – podle vyhlášení o volných místech – spojena s ročním platem 400 zl. a poskytnutím bytu v místě.
Pro stavbu specializované školní budovy byl dům a pozemek na adrese čp.11 v Hraběcím, patřící panu Antonu Maschkemu, zakoupen v roce 1874 obcemi Knížecí, Staré Hraběcí a Janovka za cenu 2 600 zlatých. Původní dům byl poté v roce 1879 přestavěn.
Během výstavby školy se v Hraběcím nenašly žádné vhodné školní prostory. Vyučování se proto konalo ve Knížecím, v domě Johanna Uhmanna (čp. 32).
Následně v roce 1883 byl dům opatřen horním patrem.
Ze školní kroniky:
Se školním rokem 1893/4 vstupuje škola ve Starém Hraběcí do zcela změněných poměrů. Začíná svou existenci jako dvoutřídní škola, nastupuje druhá učitelská síla a zavádí se celodenní vyučování. Škole se tak nyní nabízí příležitost lépe dosahovat svého účelu a cíle, než jak jí to bylo dosud umožněno jako jednotřídní škole s polodenním vyučováním.
Školní rok začal 1. září 1893. Tento den se žáci a učitelé zúčastnili bohoslužby. S výukou však ještě nebylo možné začít, protože druhá učebna v horním patře nebyla ještě zcela dokončena. Výuka tak začala teprve 18. září. V důsledku toho okresní školní rada stanovila konec školního roku na 29. července 1894. Na ostatních školách v okrese skončil školní rok 19. července 1894.
Na začátku školního roku měla škola 83 dětí podléhajících povinné školní docházce (40 chlapců a 43 dívek). Z těchto 83 povinně školních dětí navštěvovali 2 chlapci měšťanskou školu v Mikulášovicích a 1 chlapec byl z důvodu slabomyslnosti od školní docházky osvobozen. Skutečně do školy docházejících dětí tedy bylo 80, 37 chlapců a 43 dívek. Během školního roku 1 chlapec přibyl; naopak z důvodu přestěhování odešli 1 chlapec a 3 dívky; dále během školního roku školu opustili z důvodu dosažení 14. roku věku 2 chlapci a 3 dívky. Na konci školního roku tak zůstalo celkem 74 dětí podléhajících školní docházce, z toho 72 dětí školu navštěvujících.
Ve školním roce 1912-13 do školy docházelo 13 dětí (z celkového počtu 45) z Knížecí, 1 chlapec do první třídy, 2 chlapci a 3 dívky do druhé třídy, 1 chlapec a 2 dívky do čtvrté třídy a 3 chlapci a 1 dívka do páté třídy.
Ve školním roce 1937-38 školu navštěvovalo celkem 47 dětí. Z toho 17 dětí bylo z Knížecího, a to 5 chlapců a 12 dívek.
Ve školním roce 1938-1939 docházelo z Knížecího do školy 19 žáků – 11 chlapců a 8 dívek. Celkový počet žáků činil 48.
Ve školním roce 1939-40 z Knížecího bylo 13 žáků z celkového počtu 44, z toho 6 chlapců a 7 dívek.
2.9.1940 školní rok zahájilo 32 dětí, z toho 11 z Knížecího – 6 chlapců a 5 dívek.
Ve školním roce 1941-1942 bylo již pouze 8 žáku z Knížecího, 4 chlapci a 4 dívky. Celkový počet žáků ve škole byl 33 dětí.
2.9.1942 otevřela škola své brány pro cekem 32 dětí, z Knížecího jich docházelo 8: 3 mladíci a 5 slečen.
O rok později docházelo do školy celkem 31 dětí, z toho 6 z Knížecího – 3 chlapci a 3 dívky.
Ve školním roce 1944-45 z Knížecího docházel 1 chlapec a 4 dívky z celkového počtu 27 žáků.
Poté převzal výuku učitel z Kunratic. Podle podmínek smlouvy měl docházet třikrát týdně odpoledne a vždy na jednu hodinu vést vyučování, přičemž od každého žáka dostával týdenní školné ve výši 6 feniků.
Zpočátku obě strany své vzájemné závazky plnily; učitel vedl své tři hodiny a dostával odměnu. Knížecí nikdy nemělo vlastní školní budovu, takže obec si musela pronajímat místnost. Počet žáků byl nízký; do školy jich zřídkakdy docházelo více než třicet.
Pokud jde o náboženskou výuku, jelikož Knížecí náleželo k farnosti Brtníky, měl ji zajišťovat duchovní z tohoto místa.
Vztahy mezi učitelem z Kunratic a obyvateli Knížecího však dlouho dobré nezůstaly a mezi oběma stranami často docházelo ke třenicím. Příčinou těchto sporů byl sám učitel. Byl totiž vedle učitelství povinen vykonávat povinnosti tzv. *Ramschnera* či *Plampatsche* v Kunraticích a Císařském – tedy zajišťovat rozesílání pozvánek na křty a svatby, obsluhovat a bavit hosty a vykonávat různé podřadné práce. Tato činnost – z dnešního pohledu učitele nedůstojná – mu vynášela více než samotná výuka. V důsledku toho musela být škola během křtů a svateb v pozadí, a tak byla výuka pro mládež z Knížecího poměrně často zrušena. To vyvolávalo nelibost rodičů, a proto Augustin Heine ne vždy dostával školné včas, jak by si přál, protože rodiče zastávali názor: „Jaká práce, taková odměna.“ Na tomto základě učitel zaujal sporný postoj a je snadné pochopit, proč to neukončilo neshody. Obyvatelé neposílali své děti do Kunratic, učitel nepřijížděl do Knížecího a výsledkem bylo, že mládež z Knížecího po celých osmnáct měsíců vůbec neabsolvovala školní výuku.
Stížnosti, námitky a úřední řízení následovaly rychle po sobě, dokud nebyla školní výuka pro naši obec nakonec přenesena do Starého Hraběcí dne 21. prosince 1835 na základě výnosu gubernátora č. Z 51.149), čímž byla tato neblahá situace ukončena.
Zvláštní pozornost si zaslouží záznam ze dne 28. srpna 1817, vyhotovený na správním úřadě ve Šluknově, neboť poskytuje jasný vhled do tehdejších školních poměrů, konkrétně ve Knížecím; je zde proto uveden v takovém rozsahu, v jakém jej nezničili moli. Na počátku 19. století chtěl učitel vybírat školné ve výši 8 feniků za dítě; obyvatelé však projevili ochotu platit i celý groš (12 feniků) za dítě, pokud by vyučoval šest dní v týdnu. Tento návrh jej však neoslovil, a tak z plánu sešlo. Proces začlenění obce do školního obvodu Staré Hraběcí tak pokračoval. Souhlas s tímto zařazením byl udělen výnosem zemského úřadu ze dne 21. prosince 1835 (č.j. 51-149); tento výnos postoupila Litoměřická biskupská konzistoř školnímu dozorci H. P. Franzi Kunertovi ve Šluknově a následně – dne 4. února 1836 – farnímu úřadu v Šenově se žádostí, aby o uvedeném výnosu informoval obec Knížecí, duchovenstvo v Šenově a Brtníkách a učitele v Kunraticích a Šenově. V roce 1871 rozhodla c.k. okresní školní rada na základě žádosti obcí Staré Hraběcí, Janovka a Knížecí o zřízení samostatné obecné školy ve Starém Hraběcí, zařazené do třetí platové a třetí školní kategorie. Když byl dne 15. května 1871 ve školní učebně v Hraběcím sepsán úřední zápis, zastupovali obec Knížecí:
Anton Zimmer, představený obce,
Johann Lissner, obecní radní,
Bernard Görnert, obecní radní,
Wenzel Mashke, člen místní školní rady.
Žádost o zřízení samostatné jednotřídní obecné školy pro Staré Hraběcí byla schválena zemskou školní radou na základě výnosu ze dne 31. července 1871 (č. jedn. 6047LSK); následně dne 22. srpna 1871 vyhlásila c.k. okresní školní rada výběrové řízení na obsazení míst učitelů pro dvě jednotřídní obecné školy ve Starém Hraběcí a Dolním Šenově, přičemž tato místa byla – podle vyhlášení o volných místech – spojena s ročním platem 400 zl. a poskytnutím bytu v místě.
Pro stavbu specializované školní budovy byl dům a pozemek na adrese čp.11 v Hraběcím, patřící panu Antonu Maschkemu, zakoupen v roce 1874 obcemi Knížecí, Staré Hraběcí a Janovka za cenu 2 600 zlatých. Původní dům byl poté v roce 1879 přestavěn.
Během výstavby školy se v Hraběcím nenašly žádné vhodné školní prostory. Vyučování se proto konalo ve Knížecím, v domě Johanna Uhmanna (čp. 32).
Následně v roce 1883 byl dům opatřen horním patrem.
Ze školní kroniky:
Se školním rokem 1893/4 vstupuje škola ve Starém Hraběcí do zcela změněných poměrů. Začíná svou existenci jako dvoutřídní škola, nastupuje druhá učitelská síla a zavádí se celodenní vyučování. Škole se tak nyní nabízí příležitost lépe dosahovat svého účelu a cíle, než jak jí to bylo dosud umožněno jako jednotřídní škole s polodenním vyučováním.
Školní rok začal 1. září 1893. Tento den se žáci a učitelé zúčastnili bohoslužby. S výukou však ještě nebylo možné začít, protože druhá učebna v horním patře nebyla ještě zcela dokončena. Výuka tak začala teprve 18. září. V důsledku toho okresní školní rada stanovila konec školního roku na 29. července 1894. Na ostatních školách v okrese skončil školní rok 19. července 1894.
Na začátku školního roku měla škola 83 dětí podléhajících povinné školní docházce (40 chlapců a 43 dívek). Z těchto 83 povinně školních dětí navštěvovali 2 chlapci měšťanskou školu v Mikulášovicích a 1 chlapec byl z důvodu slabomyslnosti od školní docházky osvobozen. Skutečně do školy docházejících dětí tedy bylo 80, 37 chlapců a 43 dívek. Během školního roku 1 chlapec přibyl; naopak z důvodu přestěhování odešli 1 chlapec a 3 dívky; dále během školního roku školu opustili z důvodu dosažení 14. roku věku 2 chlapci a 3 dívky. Na konci školního roku tak zůstalo celkem 74 dětí podléhajících školní docházce, z toho 72 dětí školu navštěvujících.
Ve školním roce 1912-13 do školy docházelo 13 dětí (z celkového počtu 45) z Knížecí, 1 chlapec do první třídy, 2 chlapci a 3 dívky do druhé třídy, 1 chlapec a 2 dívky do čtvrté třídy a 3 chlapci a 1 dívka do páté třídy.
Ve školním roce 1937-38 školu navštěvovalo celkem 47 dětí. Z toho 17 dětí bylo z Knížecího, a to 5 chlapců a 12 dívek.
Ve školním roce 1938-1939 docházelo z Knížecího do školy 19 žáků – 11 chlapců a 8 dívek. Celkový počet žáků činil 48.
Ve školním roce 1939-40 z Knížecího bylo 13 žáků z celkového počtu 44, z toho 6 chlapců a 7 dívek.
2.9.1940 školní rok zahájilo 32 dětí, z toho 11 z Knížecího – 6 chlapců a 5 dívek.
Ve školním roce 1941-1942 bylo již pouze 8 žáku z Knížecího, 4 chlapci a 4 dívky. Celkový počet žáků ve škole byl 33 dětí.
2.9.1942 otevřela škola své brány pro cekem 32 dětí, z Knížecího jich docházelo 8: 3 mladíci a 5 slečen.
O rok později docházelo do školy celkem 31 dětí, z toho 6 z Knížecího – 3 chlapci a 3 dívky.
Ve školním roce 1944-45 z Knížecího docházel 1 chlapec a 4 dívky z celkového počtu 27 žáků.