osada Knížecí

Osada Knížecí je samostatnou katastrální obcí. Malebná ves leží na úpatí nepravidelně utvářeného vrchu Hrazený (608 metrů), v nářečí zvaného „Parschtchen“ (z německého Pirschken), nejvyššího vrchu Šluknovského výběžku. Ze strany Hrazeného nad Kunraticemi je překrásná romantická vyhlídka Volský kámen (německý název Ochsenstein). Na kopci položená část Knížecího má množství dobré vody; u mlýna, který leží trochu stranou vsi, se slévá několik pramenů, přitékajících z Plešného (Plissenberg), do mohutného potoka, který se přes Hraběcí, Salmov a Leopoldku vlévá do Vilémovského potoka. U Knížecího mlýna je krásný objemný rybník.

Knížecí má zcela charakter horské vsi. Rozsáhlý výhled z osady je za jasných dní velice odměňující. V létě přichází o krásných nedělích četné přílivy přátel přírody, kteří zde nacházejí jednoduché, ale dobré přijetí od bodrých obyvatel.
V zimě je zde značně nevlídno a díky vysoké sněhové pokrývce je osada téměř odříznuta od okolí.

Dopravní dostupnost je celkem nedostatečná, jen několik málo cest do osady vede z okresní silnice Šenov - Brtníky, z Janovky a z Císařského.
Doprava pošty je obstarávána z Mikulášovic.

Katastrální území Knížecí má plochu 357,32 ha; z toho připadá 243,39 ha, tedy největší část, na panské lesy.
Osada čítá 36 domů se 177 obyvateli; z toho 91 mužů a 86 žen; 176 katolíků, 1 evangelík.

Živnostenské podnikání je málo zastupeno; jsou zde malá zemědělská hospodářství a domkáři. Daňové příjmy spočívají bezmála výhradně z pozemkové a domovní daně. Největší část pozemkové daně odvádí díky velkým lesním pozemkům šluknovské panství, a to v částce 582 zlatých, zatímco celková daň z pozemků činí 1096 zlatých.

Obyvatelé se zabývají téměř výhradně zemědělstvím. Několik osob se zabývá domácím průmyslem, někteří hledají svou obživu v továrnách v sousedních obcích.

Přifařeno je Knížecí již od roku 1668 k Brtníkům. Do té doby bylo přiděleno pod Šenov, než v roce 1624 přestoupila rolnická dcera Anna Klupfel z Knížecího v Šenově k protestantismu. Knížecí také muselo do Brtníků odvádět „haléř na kouř“ (pozn. poplatek za vykuřování domů na svátek Tří králů v částce 10 feniků)
Kaple byla vystavěna v roce 1775; na tomto místě předtím stával kříž, kterýžto krucifix je dodnes uchován pod střechou kaple.
Silně zvětralá mariánská socha bez uvedení letopočtu poblíž domu č. 2 by mohla pocházet z velmi dávných dob, možná z doby, kdy Knížecí ještě patřilo doksanskému klášteru.

V současné době je Knížecí přiděleno ke škole ve Starém Hraběcí. Ale kdysi mělo společného učitele a dočasnou školu s Kunraticemi. Hrabě Ferdinand Bonaventura Harrach zřídil dekretem datovaným 18.března 1750 ve Vídni školu pro Knížecí. Příjem kunratického a knížecího učitele pocházel z vrchnostenského důchodového a pokladního úřadu, později živnostenského úřadu, ve výši 6 zlatých nebo 4 tolary, dále ještě 4 korce obilí a 4 sáhy měkkého palivového dříví. Také byl učitel osvobozen od poplatků, které by jinak měl odvádět panství. Podle výše uvedeného dekretu si vrchnost také vyhradila jednoho společného učitele. Každopádně před rokem 1750 škola v Knížecím existovala. Toto je potvrzeno, v roce 1766 pracoval Josef Schier jako učitel v Knížecím. Podle ústního podání byla škola v domě č. 22. Není známo, z jakého důvodu byla škola později uzavřena. Až do roku 1836 děti docházely do školy do Kunratic; jednou týdně přicházel učitel do Knížecího. V roce 1836 bylo Knížecí přiděleno ke škole ve Starém Hraběcí a tak je tomu dodnes.

Chudinský fond pro Knížecí obnáší 1200 zlatých.
Spolky: Požární sbor byl v Knížecím založen v roce 1893.
www.knizeci.cz       www.fuerstenwalde.cz         © 2013-2014           knizeci@email.cz

WYSIWYG Web Builder
Obec Knížecí


Obecní dějiny

Ohledně založení Knížecího není nic přesného známo; název osady lze vysvětlit podobně, jako u ostatních názvů obcí končících  na -walde.
V časnější době, okolo roku 1400, byla obec Knížecí ve vlastnictví premonstátského kláštera v Doksanech u Litoměřic. Bližší informace prozatím není možné vypátrat, protože doksanský kláštěrní archiv byl v roce 1783 přemístěn do Státního archivu ve Vídni.
Ale podle lidového vyprávění lidé, kteří chtěli své robotní povinnosti splnit „in natura“, byli nabídnuti do Doksan

V roce 1566 přešlo Knížecí do vlastnictví šluknovského panství Ernsta Šlejnice.
V roce 1620 bylo majiteli Ottovi ze Starschädel i Knížecí (pozn. spolu s celým šluknovským panstvím) konfiskováno (pozn. v rámci pobělohorských konfiskací). Z kupní smlouvy hraběte Wolfganga Mansfelda, datované 17.června 1623 je zřejmé, že ves Knížecí byla v roce 1607 Albrechten Šlejnicem prodána. Jako leník se v této době objevuje Pětipěský z Chýš. Tomu Radislav Kinský, majitel Lipovského panství, půjčil 1200 kop, a jako zástavou držel ves Knížecí. Když Otto ze Starschädel dne 15.ledna 1618 koupil panství Šluknov, nechtěl Kinský vesničku vydat, proto zachoval Otto ze Starschädel Albrechtovi Šlejnicovi 4000 kop za ručení vesničkou. Hrabě Vilém Kinský kromě první zálohy zapůjčil na Knížecí větší sumy, takže ručí za celých 3294 kop. Když později také Kinský nehospodařil dobře s majetkem, a toto zástavní práva přepustil, požádal nový majitel Wolfgang Mannsfeld 11.února 1628 krále, aby mu obec Knížecí byla proti uhrazení dluhu vydána. Toto se stalo i na císařský příkaz, datovaný v Praze 13.června 1628.
Za švédské války v 1706 muselo Knížecí zaplatit 88 zlatých válečného příspěvku.
Podle daňového registru mělo Knížecí odvádět panství částku 85 tolarů, 20 grošů a 10 feniků. Knížecí mlýn platil ročně 31,30 zlatých.
Podle domovního a osobního dlužního registru z roku 1802 vyplácely 4 osoby starou robotní povinnost částkou 4 zlaté a 51 3/4 krejcaru. 

Na území Knížecí byla v různých časech prováděna těžba, údajně pod vládou Šlejniců okolo r. 1577 na Hrazeném, na místě šachtové studny šluknovského vodovodu. Jiná šachta na Hrazeném pochází z pozdějších časů, a sice z let 1766 až 1767. Dne 29. října 1766 se do Knížecí přiženil Johann Kriegels „Horník“, jehož otec byl Heinrich Kriegels z obce Hora Matky Boží na Moravě. V roce 1667 se uvádí jako svěděk „Christian Ludvick, důlní pracovník z "Vrchnostenského těžebního závodu v Knížecím“. Vzhledem k tomu, že jméno důlního Ludwiga překvapivě souhlasí se statí v „Zprávách severočeského exkurzního klubu, XIX., s. 177“, tak je prokázáno, že v této době bylo v Knížecím dolováno uhlí. V roce 1863 bylo v blízkosti domu čp.2 opět těženo uhlí, ale nebylo nic nalezeno.

Ještě v roce 1836 se uvádí tzv. „Čtyřdomí“ jako součást Knížecího, ale má vlastní pozemky v panství Lipová. Zda to nějak souvisí s výše popsanými událostmi z let 1607 až 1628, zůstává ještě k objasnění. Po roce 1836, nejspíše v roce 1850, byla tato část Knížecího do katastru Janovky a k obci Šenov přidělena.

V roce 1845 se 1157 z 1375 korců brambor zkazilo kvůli plísni bramborové.

Je jen málo zpráv, které z této půvabné vesničky přicházejí na veřejnost. Ale doufejme, že zde lidé žijí zrovna tak spokojeně a šťastně, jako ti na velké hlavní silnici s veškerým stykem se světem!

Úryvek z knihy Heimatskunde des politischen Bezirkes Schluckenau (Vlastivěda politického okresu Šluknov), Josef Fiedler, 1898 :