osada Knížecí
www.knizeci.cz www.fuerstenwalde.cz © 2013-2026 knizeci@email.cz
Z období let 1677 až 1781 se dochovala rychtářská soudní kniha, do které byly zapisovány majetkové smlouvy obyvatelstva, včetně převodů majetku a hospodářství z otců na syny. Kniha je uložena v Okresním archivu v Děčíně.
Součástí je i zajímavá manželská smlouva (ve smyslu dědické smlouvy) z roku 1769 uzavřena mezi manželi:
Johann Christoph Marschner, se narodil v roce 1710 v Knížecím
Anna Rosina roz. Schäfer, se narodila 19.2.1725 v Knížecím
oddáni byli 26.1.1750 v Knížecím
10.3.1756 koupili hospodářství čp. 14 (před přečíslováním čp. 17) od jeho otce Abrahama Marschnera za cenu 210 zlatých, z toho 110 zl. hned a 100 zl. ve splátkách po dobu 15 let.
Jejich manželství bylo bezdětné.
Své hospodářství čp. 14 (17) dne 27.12.1779 prodali Johannu Christophovi Dittrichovi z Mikulášovic s tím, že tam dožijí.
Johann Christoph Marschner zemřel v Knížecí čp. 14 (17) dne 18.2.1789 ve věku cca 79 let
Anna Rosina Marschner zemřela v Knížecím čp. 14 (17) dne 12.5.1802 ve věku 77 let.
Johann Christoph Marschner, se narodil v roce 1710 v Knížecím
Anna Rosina roz. Schäfer, se narodila 19.2.1725 v Knížecím
oddáni byli 26.1.1750 v Knížecím
10.3.1756 koupili hospodářství čp. 14 (před přečíslováním čp. 17) od jeho otce Abrahama Marschnera za cenu 210 zlatých, z toho 110 zl. hned a 100 zl. ve splátkách po dobu 15 let.
Jejich manželství bylo bezdětné.
Své hospodářství čp. 14 (17) dne 27.12.1779 prodali Johannu Christophovi Dittrichovi z Mikulášovic s tím, že tam dožijí.
Johann Christoph Marschner zemřel v Knížecí čp. 14 (17) dne 18.2.1789 ve věku cca 79 let
Anna Rosina Marschner zemřela v Knížecím čp. 14 (17) dne 12.5.1802 ve věku 77 let.
Ehe pactum
welche
der Johann Christoph Marschner
Gärtner in der Gemeinde
Fürstenwald, und sein Eheweib
Anna Rosina Marschnerin ge-
borhne Schääferin mitsammen
actum 16 February Ao 1769
errrichtet.
Manželská smlouva
která
Johannem Christophem Marschnerem,
zahradníkem v obci
Fürstenwald, a jeho manželkou
Annou Rosinou Marschner,
rozenou Schääferovou, společně
dne 16. února 1769
byla uzavřena.
welche
der Johann Christoph Marschner
Gärtner in der Gemeinde
Fürstenwald, und sein Eheweib
Anna Rosina Marschnerin ge-
borhne Schääferin mitsammen
actum 16 February Ao 1769
errrichtet.
Manželská smlouva
která
Johannem Christophem Marschnerem,
zahradníkem v obci
Fürstenwald, a jeho manželkou
Annou Rosinou Marschner,
rozenou Schääferovou, společně
dne 16. února 1769
byla uzavřena.
Ve jménu Nejsvětější Trojice, toho roku a dne, jak je níže uvedeno, předstoupil před soud Johann Christoph Marschner, zahradník ze zdejší obce Fürstenwald, se svou manželkou Annou Rosinou, rozenou Schäfer. Přednesli záležitost, k níž jim místní úřady moudře poradily: totiž aby mezi sebou uzavřeli formální manželskou smlouvu a předešli tak četným sporům, které by jinak mohly vzniknout. V návaznosti na to se pečlivě poradili a pevně se rozhodli uzavřít manželskou smlouvu za následujících podmínek, jež mají být v případě úmrtí kteréhokoli z nich považovány za poslední vůli a právně vymáhány. Požádali nás, abychom tato vzájemná ujednání písemně zaznamenali; této společné žádosti bylo vyhověno. Poté obě strany znovu stvrdily svůj vzájemný slib, že budou i nadále žít ve stálé manželské lásce a věrnosti – tak jako dosud – způsobem, který sluší křesťanským manželům a je milý Bohu. Následně obě strany jedna po druhé ústně vyjádřily svá další přání a záměry takto:
Za prvé
Nechť je známo a stvrzeno, že já, Johann Christoph Marschner, poté, co jsem v nejlepších letech svého života a nepochybně z tajemné Boží vůle přišel o zrak, čímž jsem se stal neschopným vést hospodářství, stal jsem se tak přítěží své ženě, na niž tímto ulpěla veškerá starost a tíha chodu našeho domova, zejména proto, že nemáme vlastní děti a ona musí veškerou práci zastat s pomocí najatých sil a jiné nezbytné výpomoci, a to při současné péči o mou osobu.
Za druhé
Jelikož jsme toto naši hospodářství získali bez pomoci našich rodičů, sourozenců či přátel a zaplatili za ni – s Boží pomocí – vlastní neúnavnou prací, péčí a vynaloženým úsilím, a nemáme za ni již žádné dluhy; a jelikož má žena nikterak nezanedbala svůj podíl a skutečně pomohla získat právě ten majetek, který nyní společně vlastníme.
Za třetí.
Pokud bych zemřel dříve než má výše zmíněná manželka Anna Rosina – jež je tímto ustanovena správkyní veškerého našeho majetku – tímto ji ustanovuji jedinou univerzální dědičkou, oprávněnou spravovat tento majetek a nakládat s ním dle vlastního uvážení a tak, jak uzná za vhodné; přičemž nesmí být obtěžována ani sužována mými či jejími sourozenci či přáteli, ani jimi jakkoli poškozována či zkracována na právech.
Za čtvrté
Naopak, já, jeho manželka Anna Rosina Marschner, rozená Schäfer, tímto jmenuji svého manžela, Johanna Christopfa Marschnera – pokud by mě Bůh povolal z tohoto světa na věčnost před ním – jediným univerzálním dědicem celého našeho majetku, ať už je jakéhokoli druhu; s tím, že ani moji vlastní příbuzní, ani jeho sourozenci, ani žádní jiní příbuzní na kterékoli straně, nebudou do této záležitosti zasahovat, zpochybňovat ho ani proti němu vznášet žádné nároky či požadavky, bude mít právo s ním nakládat zcela dle svého vlastního neomezeného uvážení a dělat s ním, co se mu zlíbí, v naději, že bude pamatovat na mou památku – stejně jako to hodlám udělat pro něj, pokud ho přežiji.
Obě strany se zavázaly a slíbily podáním ruky a ústním slibem pevně a nedotknutelně dodržovat tuto dohodu; a konečně požádaly, abychom tuto manželskou smlouvu vyhotovili ve třech shodných stejnopisech, poté je předložili váženému vrchnímu úřadu ve Šluknově k náležitému potvrzení a následně jeden výtisk předali Johannu Christophu Marschnerovi, druhý jeho manželce Anně Rosině a třetí místnímu soudu k úschově.
Vyhotoveno u soudu ve Fürstenwalde dne 16. února 1769.
Johann Christoph Marschner, zahradník
Anna Rosina Marschner, spolu manželé
Joseph Rösler, rychtář, jako svědek
Zach. Liessner, konšel, jako svědek
Christian Ludwig, vrchnostenský důlní dozorce, jako svědek
Výše zmíněný Johann Christoph Marschner a jeho manželka Anna Rosina se nejprve vzájemně dohodli na podmínkách manželské smlouvy, ústně je přednesli před soudem a nechali je písemně zaznamenat; dále se zavázali – podáním ruky a slovem – že tyto podmínky budou pevně a věrně dodržovat, stejně jako dosud společně žili.
Tento majetek, jimi samotnými nabyté hospodářství, potvrzuje soud ve Fürstenwalde.
Tímto se stvrzuje ze strany vrchnostenského úřadu říšského hraběte Ferdinanda von Harracha ve Šluknově, a opis vyhotovené listiny se vydává každé z uvedených stran k jejich úschově. Podepsáno na vrchnostenském úřadě, Šluknov, únor roku 1769.
Franz Joseph Schwaabe, hlavní správce
(papírová pečeť)
Za prvé
Nechť je známo a stvrzeno, že já, Johann Christoph Marschner, poté, co jsem v nejlepších letech svého života a nepochybně z tajemné Boží vůle přišel o zrak, čímž jsem se stal neschopným vést hospodářství, stal jsem se tak přítěží své ženě, na niž tímto ulpěla veškerá starost a tíha chodu našeho domova, zejména proto, že nemáme vlastní děti a ona musí veškerou práci zastat s pomocí najatých sil a jiné nezbytné výpomoci, a to při současné péči o mou osobu.
Za druhé
Jelikož jsme toto naši hospodářství získali bez pomoci našich rodičů, sourozenců či přátel a zaplatili za ni – s Boží pomocí – vlastní neúnavnou prací, péčí a vynaloženým úsilím, a nemáme za ni již žádné dluhy; a jelikož má žena nikterak nezanedbala svůj podíl a skutečně pomohla získat právě ten majetek, který nyní společně vlastníme.
Za třetí.
Pokud bych zemřel dříve než má výše zmíněná manželka Anna Rosina – jež je tímto ustanovena správkyní veškerého našeho majetku – tímto ji ustanovuji jedinou univerzální dědičkou, oprávněnou spravovat tento majetek a nakládat s ním dle vlastního uvážení a tak, jak uzná za vhodné; přičemž nesmí být obtěžována ani sužována mými či jejími sourozenci či přáteli, ani jimi jakkoli poškozována či zkracována na právech.
Za čtvrté
Naopak, já, jeho manželka Anna Rosina Marschner, rozená Schäfer, tímto jmenuji svého manžela, Johanna Christopfa Marschnera – pokud by mě Bůh povolal z tohoto světa na věčnost před ním – jediným univerzálním dědicem celého našeho majetku, ať už je jakéhokoli druhu; s tím, že ani moji vlastní příbuzní, ani jeho sourozenci, ani žádní jiní příbuzní na kterékoli straně, nebudou do této záležitosti zasahovat, zpochybňovat ho ani proti němu vznášet žádné nároky či požadavky, bude mít právo s ním nakládat zcela dle svého vlastního neomezeného uvážení a dělat s ním, co se mu zlíbí, v naději, že bude pamatovat na mou památku – stejně jako to hodlám udělat pro něj, pokud ho přežiji.
Obě strany se zavázaly a slíbily podáním ruky a ústním slibem pevně a nedotknutelně dodržovat tuto dohodu; a konečně požádaly, abychom tuto manželskou smlouvu vyhotovili ve třech shodných stejnopisech, poté je předložili váženému vrchnímu úřadu ve Šluknově k náležitému potvrzení a následně jeden výtisk předali Johannu Christophu Marschnerovi, druhý jeho manželce Anně Rosině a třetí místnímu soudu k úschově.
Vyhotoveno u soudu ve Fürstenwalde dne 16. února 1769.
Johann Christoph Marschner, zahradník
Anna Rosina Marschner, spolu manželé
Joseph Rösler, rychtář, jako svědek
Zach. Liessner, konšel, jako svědek
Christian Ludwig, vrchnostenský důlní dozorce, jako svědek
Výše zmíněný Johann Christoph Marschner a jeho manželka Anna Rosina se nejprve vzájemně dohodli na podmínkách manželské smlouvy, ústně je přednesli před soudem a nechali je písemně zaznamenat; dále se zavázali – podáním ruky a slovem – že tyto podmínky budou pevně a věrně dodržovat, stejně jako dosud společně žili.
Tento majetek, jimi samotnými nabyté hospodářství, potvrzuje soud ve Fürstenwalde.
Tímto se stvrzuje ze strany vrchnostenského úřadu říšského hraběte Ferdinanda von Harracha ve Šluknově, a opis vyhotovené listiny se vydává každé z uvedených stran k jejich úschově. Podepsáno na vrchnostenském úřadě, Šluknov, únor roku 1769.
Franz Joseph Schwaabe, hlavní správce
(papírová pečeť)
